Když jsem před pár dny založil tenhle blog měl jsem tisíc důvodů, sto nápadů a hned deset vymyšlených příspěvků. A teď mám napsat povinný úvodní článek o čem to tu vlastně bude a už po několikáté mažu úvodní větu s pocitem, že je to hrozná hovadina. Celý tenhle blog možná bude hrozná hovadina. Možná že časem umře jako ten předchozí. Ano měl jsem už jeden herní blog. Vlastně pořád ho ještě mám, ale je už několik měsíců neaktualizovaný.
Proč vlastně ten předchozí umřel? Protože vznikl s poměrně jasným záměrem, který se mi ovšem nepodařilo dotáhnout do konce a hlavně se mi už ani nechce. Záměrem bylo skutečně vytvořit jakýsi herní deníček ve stylu čtenářského deníku, kterým nás učitelka češtiny dlouhá školní léta otravovala a jehož vytvoření jsem se i úspěšně několik let bránil. Vytvořil jsem si tedy seznam všech mých her i jakési chronologické pořadí zhruba odpovídající tomu, jak jsem je po sobě hrál a chtěl jsem si v tomto pořadí na ně zavzpomínat. Pak se objevila touha ty hry i laicky zrecenzovat a ohodnotit. Až podsaď by to nebylo až tak špatné, kdyby se člověk nezačal rozhlížet kolem sebe.
Prvním problémem se kterým jsem se začal potýkat bylo mé chronologické omezení. Měl jsem psát o hrách, které jsem hrál před mnoha lety, ale chtěl jsem psát o hrách, které hraji zrovna teď. V tomto jsem se značně realizoval a stále realizuji při psaní několika herních deníků na Oldgames.sk a na herní vzpomínání již často nebyl elán. Stejně tak má potřeba hry zrecenzovat nebo alespoň nějak ohodnotit byla realizována na jiném virtuálním místě a to na Databázi her. Zde je rozhodně větší pravděpodobnost, že si někdo takové hodnocení přečte a patřičně mi ho omlátí o kebuli, což je vždy pro autora ta největší pocta.
Proč tedy ale vůbec pokračovat v blogování, když se realizuji jinde? Protože je tu ještě hráčská duše, ve které se toho spousty odehrává, do které vstupuje spousta pocitů a nálad, objevuje se spousta aktuálních postřehů a velká většina záhy navždy zmizí v propadlišti zapomínající mysli. Ano toto bude takový harddisk těchto mizejících střípků. Toto by měla být záloha navždy ztracených okamžiků, prostě zde budu sejvovat všechny své pocity a postřehy z herní branže, o kterých si budu myslet, že za to stojí. Možná to bude jen mé soukromé herní doupě, ale už jsem pár takových doupátek na netu navštívil a většinou to byla pro mě návštěva příjemná, takže snad třeba jednou se někdo bude cítit pro změnu příjemně na návštěvě u mě.
Vítejte, zvláště pokud je alespoň kousek vaší duše vyhrazen hrám.
